Problém se zakládáním zahrady? II. díl

Chtěli by jste si vysázet zahradu kolem vašeho rodinného domu sami? Pak je nutné vědět co, kam, s čím a především jak vysadit. Pro zdařilou realizaci je kromě správného výběru rostlin účelné dodržet všechny potřebné pracovní operace ve správném pořadí. Jenom tak se rostliny dobře ujmou a budou se úspěšně vyvíjet.

Výběr a nakládání s materiálem

Výsadba keřů
Pro úspěšnou výsadbu dřevin a trvalek je snadnější a méně rizikové využít rostlin, které jsou předpěstované v nádobách- kontejnerech. I když je můžeme sázet během celé vegetační sezóny, nejvhodnější jsou jarní a podzimní měsíce. Pokud je v době výsadby menší množství srážek, musíme počítat se zvýšenou zálivkou. Při výběru vhodných druhů postupujeme podle projektu zahradního architekta, kde je přesně určené množství, druhy i kultivary rostlin. Pokud jej nemáme, musíme si takový seznam pořídit ještě před vlastním nákupem. Předejdeme tak bezradnému tápání nad širokým sortimentem v zahradním centru.
Rostliny vybíráme zdravé, vitální, bez poškození, charakteristicky rostlé, vždy alespoň se třemi výhony zapěstovanými od země.

Výsadba keřůVýsadbu keřů můžeme realizovat dvěma způsoby. Plošně do předem připravených záhonů, nebo solitérně – bodově (obdobně jako u výsadby stromů). V obou případech provedeme vytýčení, označení místa nebo plochy. To vše provádíme do předem připravených a odplevelených záhonů, viz článek zakládáme zahradu I – příprava půdy.
Hustotu výsadby a přesné velikosti vysazovaného materiálu by měl uvést zahradní architekt v projektu zahrady. Všeobecně platí, že čím menší sazenice, tím hustější spon. Při malém sponu hrozí, že v dalších letech může dojít k přehoustnutí výsadby na záhonu. Pak je nutný zásah – proředění rostlin. Naopak při řídkém sponu ve spojitosti s menší velikostí sazenic je doba zapojení delší. Tomu můžeme předejít použitím větších velikostí sazenic.
Velikost hloubené jamky pro výsadbu sazenic musí odpovídat velikosti dané sazenice, tak aby nově vysazovaný keř měl dostatek prostoru pro rozvoj kořenové soustavy. Dřevinu se snažíme vybrat z kontejneru bez poškození kořenů. Namočíme kořenový bal na několik minut do vody a ze sazenic odstraníme suché nebo odumřelé části kořenů a větviček. U prostokořenných sazenic doporučujeme zkrátit kořeny i nadzemní část o  1/2 až 1/3 .
Při vlastní výsadbě by měla být dřevina zasazena o 1 – 2 centimetry hlouběji, než jak dřevina rostla doposud. Sazenici vložíme do předem připravené jámy a kolem ní postupně přidáváme zeminu a ušlapeme ji. Ke každé rostlině přidáme 1 až 2 tablety hnojiva Silvamix, (podle velikosti vysazené rostliny) nebo je přihnojíme umělým hnojivem typu NPK, Cererrit v množství 10 g/ 1 ks. Po výsadbě a přihnojení je potřebné dřeviny důkladně zalít- minimálně 5 l / rostlina.
Aby jsme zabránili rychlému vysychání půdy rozprostřeme na celou plochu záhonu 7 – 15 cm vrstvu kůry (borky). Omezíme tím také ujímaní plevelů.
Při bodové výsadbě keřů vyhloubíme jamku do hloubky 40 cm a šířky asi 50 cm. Na dno uložíme kompost s promíchanou zeminou nebo odpovídající množství umělého hnojiva. Kolem rostliny vytvoříme misku pro snadnější zalévání, podobně jako u stromů. Tu pak překryjeme vrstvou drcené kůry.

Výsadba trvalek

Výsadba trvalek
Trvalky zdobí svými květy zahradu po celý rok. Jejich výsadba a především pěstování je dost náročné a vyžaduje určité znalosti.
Výběr druhů je opět věcí návrhu, ale musí se přidržovat typu půdy a klimatickým podmínkám dané oblasti. Kromě toho přihlížíme i k estetickým kriteriím (barva, textura, doba kvetení), velikosti, konkurenceschopnosti a dalším. V každém případě je to práce pro odborníka nebo laika s větší praxí a zkušeností.
Do předem vytýčeného tvaru záhonu rozložíme nejprve všechny rostliny. Pro velikost sazenic vzhledem ke sponu platí stejné kritéria jako u výše vzpomínaných keřů. Sazenice trvalek kupujeme zásadně předpěstované v kontejnerech a sázíme je na jaře a na podzim s ohledem na aktuální počasí. Rostliny by se neměli vysazovat za horkého nebo naopak příliš studeného počasí. Pokud není možné vysázet rostliny ihned můžeme je nechat na chráněném místě 2 – 3 týdny. Dbáme na pravidelnou zálivku.
Před vlastní výsadbou opět provedeme odplevelení a upravení zeminyrytím, nakopáním, případně hrabáním. Speciálně u trvalkového záhonu je potřebné precizní obdělání půdy a dostatečné zkypření půdního profilu. Klasický trvalkový záhon vyžaduje kyprou na živiny bohatou půdu s drobtovitou strukturou. Vhodné je přidání organických hnojiv. Speciální kapitolou jsou skalničky a suchomilné rostliny, které vyžadují vytvoření specifických půdních podmínek. V kontejnerech předpěstované trvalky se ještě před výsadbou dobře provlhčí například ponořením celého kontejneru do vody. Pokud rostlina prokořenila silně celý květináč, je vhodné kořínky částečně protrhat, což podpoří lepší ujmutí rostliny. Výsadbová jamka je tak veliká, aby se do ní kořeny sazenice vešly, aniž by se musely ohýbat.Péče o novou výsadbuKaždá zahrada potřebuje péči. Především to platí pro čerstvě vysazenou plochu. Asi dva roky bude zahrada vyžadovat zvýšenou péči. Po tomto období můžeme intenzitu údržby snížit, nelze ji však úplně vyloučit.

 
Rostliny se doporučují sázet v jarních a podzimních měsících s ohledem na dostatečný přísun vláhy. Počasí je ale nevyzpytatelné a tak můžeme narazit na suché jaro nebo horké podzimní dny. Dokud rostliny nezakoření, vypaří listovými průduchy více vody než jsou schopny kořenovým balem přijmout. Proto v období se sníženou srážkovou vláhou vyžadují pravidelnou zálivku. Rada je tedy jednoduchá: těsně po výsadbě, především v horkých dnech je potřebná každodenní zálivka. V podzimních a zimních měsících by jsme měli věnovat zvláštní pozornost stálezeleným rostlinám, protože neshazují listí a vyžadují přísun vláhy během celého roku.
I když jsme před výsadbou provedli všechny opatření k zabránění růstu plevele, neznamená to, že se už s žádným na záhoně nepotkáme. Pro rostliny představuje největší nebezpečí jeho výskyt těsně po výsadbě, kdy čerstvým rostlinám odebírají tolik potřebnou vodu a živiny.

 
Pokud jsme při výsadbě dostatečně hnojili, vystačí tato zásoba na celou následující sezónu. V případě, že jsme tak neučinili, přihnojujeme jenom slabě koncentrovaným roztokem, aby jsme rostliny ještě oslabené a citlivé po výsadbě nepoškodili. Další možností je použití tabletových hnojiv, která svoje látky uvolňují postupně v období dvou vegetačních sezón. Poslední možností je pak posypat záhony granulovaným hnojivem.
Veliký význam, především pro mladé nemulčované výsadby, má kypření. Zabraňuje popukání půdy.
První rok po výsadbě dochází k úhynu některých jedinců, které spolu s uschlými částmi rostlin odstraníme a nahradíme.
U všech vysazovaných stromů je nutná pravidelná kontrola uvázání a to po dobu minimálně dvou let. Na jaře je nutné kůly prohlédnout, zda zůstaly po zimních měsících pevně usazené v půdě. Vázání nesmí být příliš pevné, aby se nezařízlo do stromu a neoslabovalo ho. I příliš volné vázání je nevhodné, protože volný úvazek odírá při větru kůru, poškozuje ji a vede k některým onemocněním.

 
U stálezelených dřevin je potřebná ochrana v zimním období. Studené a silné větry mohou způsobit zhnědnutí okrajů listů, případně i jejich opad. Vhodným řešením je vytvořit na návětrné straně zástěnu z pytloviny, napnuté na dvě tyče, nebo rostlinu přikrýt chvojím. Citlivé na zimní mrazy jsou i trvalky, především v případě jejich podzimní výsadby. Přikrýváme je na zimu chvojím a v jarních měsících hlídáme rašení. Odstraňujeme nejen zimní nastýlku chvojí ale i silnější vrstvu borky, přes kterou by jemná rostlinky neprorazila.